V malém domku čp. 76, vedle školy se v Martínkově narodil do sociální bídy dne 5. září 1843 jako čtvrté ze šesti dětí mistru krejčímu Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, syn Václav. Příští den po narození byl pokřtěn od místního faráře Františka Jedličky. Kmotrem mu byl místní učitel Tomáš Smetana se svou manželkou Antonií. Jeho otec Antonín narozený 16. 1. 1811 byl padesát roků v obci krejčím a kostelníkem. Zemřel 9. 4. 1890 v Martínkově a byl pochován svým synem Václavem. Václavova matka Anežka, sloužila u martínkovského faráře Jedličky, který jí byl vzdáleným příbuzným. Zemřela 12. 10. 1863 na rozklad krve.

Mladý Václav na doporučení kněze P. Františka Jedličky začal studovat od roku 1854 na německém gymnáziu v Jihlavě, kde prožil pro svůj „nízký“ původ a špatnou znalost němčiny řadu ústrků a ponižování. Po ukončení gymnázia vstoupil v roce 1862 do brněnského semináře, kde byl 4. června 1866 vysvěcen na kněze. Již zde začal psát různé články, črty a básně, které byly otiskovány v několika časopisech.

Kosmákovým prvním místem po vysvěcení na kněze byly Moravské Budějovice. Od roku 1868 to byla Hostim a od 15. září 1869 byl přeřazen do Biskupic a po roce na faru v Řeznovicích u Ivančic. Zde začala jeho spisovatelská činnost delšími povídkami. Od 16. dubna 1872 byl Kosmák ustanoven administrátorem v Moutěnicích u Klobouk. Po několika dalších místech nastoupil 23. 12. 1877 do Tvarožné a odtud odchází 11. května 1893 do Prosiměřic u Znojma, kde také 15. března 1898 umírá.

Václava Kosmáka lze jednoznačně charakterizovat jako jednoho z nejvýznamnějších moravských buditelů a venkovského realistu druhé poloviny 19. století. Vzhledem k autorovu nepříliš dlouhému životu, překvapují Kosmákova díla svou rozsáhlostí a mnohotvárností. Tvorbu prodchnutou vzpomínkami na dětství prožité v Martínkově lze nalézt např. v dílech „Upomínky na mou zemřelou matku“, „Láska mateřská“, „Žebráci“, „Smutné kukátko“, „Osamělý kvítek“, „Oněmělá harfa“ a další. Jiný náhled na Martínkov lze nalézt např. v díle „Sláva a úpadek pana Jana Kroutila, Pololáníka z Drnkálova“, „Sázka“, „Humor k pláči“ nebo „Začarovaná koza“. K dalším zajímavým dílům, které mají vztah i k Moravským Budějovicím patří román „Eugenie“, nebo „Bída je, proto juchu“, „Vánočka“ a další. Václav Kosmák byl také často zván jako kazatel a řečník k významným kulturním a společenským událostem. V roce 1891 např. promluvil také při slavnostním svěcení kříže, který dnes stojí poblíž martínkovské křižovatky. Tak jako byl spisovatel kněz Václav Kosmák hrdý na Martínkov, jsou bezpochyby občané Martínkova hrdí na svého Václava Kosmáka.

Narodil se 11. února 1909 v Prostějově, později se rodina přestěhovala do Českého Těšína, kde dokončil studium reálného gymnázia. Z finančních důvodů nemohl dále studovat, proto se rozhodl věnovat učitelství. Aby získal potřebnou kvalifikaci, vstoupil do IV. ročníku učitelského ústavu v Opavě. Tam také v roce 1930 obdržel vysvědčení učitelské dospělosti.

Učil na několika školách v Beskydech, naposledy byl od 1. září 1932 učitelem – správcem obecné školy v Bystřici n/O. na Pasekách, což byla jedna z nejvýše položených českých škol ve slezských Beskydech. Brzy přišel rok 1938 a s ním nečekaná polská okupace Těšínska. Rodina byla nucena školu narychlo opustit, jejich bytové zařízení bylo rozkradeno.

Teprve od ledna 1939 získal Štefan místo jako učitel a správce školy v Martínkově. Tak jako na Těšínsku, dal se i zde Štefan do různých mimoškolních akcí ve prospěch mládeže i martínkovských občanů. Ovšem nemohl zůstat nečinným, když se v jeho okolí organizovala odbojová činnost. Občas za ním jezdil F. Bednář z Karpetné a rovněž školní inspektor Oldřich Štěrba, s kterým se znali z Českého Těšína. Štefan organizoval konspirativní schůzky odbojářů, obstarával pro různé osoby „Domovské listy“ a potravinové poukázky, které posílal do Brna a Plzně.

K zatčení Josefa Štefana došlo v Martínkově 11. března 1942, tedy krátce po zatčení Štěrbově. Byl odvezen do Brna do Kaunicových kolejí a zde vyslýchán a souzen pro velezrádnou činnost. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven dne 18. června 1942 ve věku 33 let.

Poznámka:

V roce 1946 odhalil MNV v Martínkově Josefu Štefanovi pamětní desku na místní školní budově.
Dne 24. 6. 2017 proběhla v Martínkově pietní vzpomínka na Josefa Štefana ve spolupráci obecního úřadu Martínkov a Armády České Republiky. Dne 20. 8. 2017 byla odsloužena v místním kostele Navštívení P. Marie také mše svatá na jeho počest. K této příležitosti byla vydána publikace „Josef Štefan – Příběh statečného českého učitele“. Publikace je k dostání na obecním úřadě.

Narodil se 14. srpna 1890 v Kosmákově rodišti v Martínkově. Již během gymnazijních studií v Třebíči a posléze semináři v Brně inklinoval k staroříšskému středisku Josefa Floriána. Jeho osobní vývoj ovlivnil Otokar Březina a Jakub Deml, který byl v roce 1906 na martínkovské faře.

Po absolvování gymnázia studoval na pražské konzervatoři, ale studia opustil a stal se členem Floriánovy řehole, s níž pobýval na různých místech Moravy, překládaje a vydávaje knihy. Po první světové válce se odebral do Paříže a pokračoval ve studiích na pařížské Schole Cantorum. V Paříži se 6. listopadu 1920 oženil a vzal si za manželku Veroniku, dceru francouzského spisovatele Leona Bloye, již poznal při překládání spisů jejího otce. Působil také řadu roků v Lausenne ve Švýcarsku. V roce 1936 se vrátil do Prahy a stal se dómským kapelníkem a později ředitelem kůru sv. Víta, kde působil osmadvacet let. Je autorem mistrovských děl z oboru duchovní vokální polyfonie, mše a noneta. Skládal hudební komorní, varhanní a klavírní lidové písně a díla symfonická. Významná byla i jeho činnost překladatelská. Pro Dobré dílo přeložil velkou část spisů svého tchána Leona Bloye. Přispíval rovněž do mnoha českých a moravských novin a časopisů. I když byl na odpočinku, pravidelně chodíval do svatovítské katedrály, kde také 21. října 1973 nedaleko hrobu biskupa Antonína Podlahy náhle klesl k zemi a zemřel ve věku třiaosmdesáti let.

Poznámka:

Dne 19. srpna 1995 se v jeho rodném Martínkově konala vzpomínková výstava na tohoto významného rodáka, v místním kostele se uskutečnil koncert jeho děl a byla odhalena pamětní deska na budově bývalé školy.